Ptáte se, jak podnikat efektivně?

Dnes jsem seděl nad projekty, které mám rozdělané nebo jsou potřeba nějakým zásadním způsobem vylepšit tak, aby se, vzhledem k situaci na trhu, udržely.

Jsou to většinou malé eshopy v USA.

Vzpomínal jsem na moje začátky podnikání a to, jak se mi změnily za ty dlouhé roky priority.

Dříve byl můj směr, cíl a jakýsi pomyslný hnací motor to, že budu „vypadat na venek“.

Budu jezdit v nových autech, mít špičkovou kancelář, ideálně co nejvíce zaměstnanců, aby když příjde zákazník, tak jsme vypadali „jako že se nám daří“.

Myslím, že toto je velký OMYL i zkušenějších podnikatelů.

Můj to teda byl určitě.

Každopádně jsem si tímto musel projít, abych si vytvořil nové hodnoty a věděl, že to, co jsem dřív považoval za úspěch, pro mě dnes již takovým úspěchem není.

Dnes už mám spoustu zkušeností a jednoduše tyhle „vzdušné zámky“ nepotřebuji a nehoním.

Vím, že se dá podnikat efektivně.

Pracuji jen v online světě, většinou bez zaměstnanců nebo jen s virtuálními asistentkami či chytrým software a taky se nepotřebuji prohánět v drahých autech jen proto, abych já a můj brand nějak vypadal.

Vše se dá udělat rozumně tak, aby to mělo smysl a dobře fungovalo.

Zejména v dnešní nejisté době, kdy spousta odvětví vyloženě kolabuje a zaniká.

Každopádně, proč toto píši.

Určitě každý z Vás, kdo s nějakým podnikáním začínáte, nebo se snažíte udělat životní změnu, se setkal s autorem knihy Bohatý táta, chudý táta od Roberta Kyiosakiho.

Kdo ne, přečtěte si ji, je to takový základ :).

Osobně mám nejraději knihu Cashflow Kvadrant.

Bohatý táta tam vypráví synovi chudého táty příběh o vesnici bez vody.

Je to můj oblíbený příběh a v podstatě vystihuje všechny moje chyby v začátcích.

A ano, dřív jsem si je neuvědomoval.

Taktedy, poslouchejte.. . teda čtěte:

„Bylo nebylo, kdesi stála jedna malebná vesnička. Žilo se v ní přímo pohádkově, nebýt jedné věci.

Pokud nepršelo, vesnička neměla vlastní vodu.

Aby se tato potíž jednou provždy vyřešila, rozhodli se radní, že vyhlásí soutěž na každodenní zásobování vsi vodou.

Ozvali se dva zájemci, kteří se tohoto úkolu chtěli zhostit, a radní podepsali smlouvu s oběma.

Měli pocit, že trocha konkurence udrží ceny při zemi a zajistí dostatečný přísun vody.

Ed, první z mužů, kteří dohodu uzavřeli, okamžitě vyběhl ven, koupil si dva pozinkované kbelíky a začal běhat tam a zpátky k jezeru, které bylo asi míli daleko.

Když tak od úsvitu do soumraku ve svých dvou kbelících přinášel z jezera vodu, začal okamžitě vydělávat. Vodu lil do velké betonové nádrže, kterou nechala zbudovat ves.

Každé ráno musel vstávat ještě dřív, než se probudili ostatní obyvatelé, aby se postaral o to, že v okamžiku potřeby bude k dispozici dostatečné množství vody.

Byla to těžká práce, ale Ed byl šťastný, že vydělává a že získal jednu z exkluzivních smluv na tuto službu.

Druhý úspěšný žadatel, Bill, na nějakou dobu zmizel. Celé měsíce po něm nebylo vidu ani slechu, čemuž byl Ed jen rád, protože neměl konkurenci.

Vydělával všechny peníze.

Místo aby si koupil dva kbelíky a s Edem soutěžil, Bill si sestavil obchodní plán, založil si podnik, našel čtyři investory, zaměstnal ředitele, který se o firmu staral, a za půl roku se vrátil se stavební četou.

Během roku pak jeho lidé postavili ohromné potrubí z nerez oceli, které spojovalo vesnici s jezerem.

Při slavnostním zahájení provozu Bill ohlásil, že jeho voda je čistší než Edova. Bill věděl, že lidé si na Edovu nečistou vodu stěžovali.

Oznámil taktéž, že vesnici bude vodou zásobovat čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu. Ed vodu nosil jen v pracovních dnech… o víkendech nepracoval.

Bill také oznámil, že za svou lepší kvalitu a spolehlivější přísun bude účtovat o 70 procent méně. Vesnice se zaradovala a hned se rozběhla ke kohoutu Billova potrubí.

Aby mohl Billovi konkurovat, snížil Ed svou cenu o 75 procent, přikoupil dva další kbelíky, opatřil je víky, a při každé cestě nosil teď tedy kbelíky čtyři.

Aby poskytoval lepší služby, zaměstnal své dva syny, aby mu pomáhali na noční směně a o víkendech.

Když chlapci odešli na vysokou školu, řekl jim:

„Pospěšte si, protože jednoho dne připadne tento podnik vám.“

Z jakéhosi důvodu se žádný z obou hochů po ukončení vysoké školy nevrátil. Ed měl nakonec potíže se zaměstnanci a odbory.

Odbory požadovaly vyšší mzdy, lepší výhody a chtěly, aby jejich členové nosili jen jeden kbelík.

Bill na druhé straně si uvědomil, že pokud chce vodu jeho vesnice, budou ji chtít určitě i vesnice jiné.

Upravil svůj podnikatelský záměr a jal se prodávat svůj systém rychlého, vysokoobjemového, laciného zásobování čistou vodou vesnicím po celém světě.

Vydělává sice jen cent za každý kbelík dodané vody, ale těch kbelíků jsou každodenně miliardy.

Bez ohledu na to, zda pracuje či nikoli, miliardy lidí spotřebovávají miliardy kbelíků vody, a všechny tyto peníze tečou na jeho bankovní účet.

Bill postavil potrubí, které přivádí jemu peníze a vesnicím vodu.

Bill žil spokojeně až do smrti a Ed celý život jen tvrdě pracoval a věčně se potýkal s finančními potížemi. A zazvonil zvonec…“

Úplně jsem si vybavil sebe jako neefektivního dříče Edu.

Když jsem s podnikáním začínal, musel jsem vše dělat sám.

Stejně jako malé dítě, jen já, já a já a já jsem byl prostě nejlepší a nikdo jiný by to lépe neudělal.

Anebo, když už jsem to někoho náhodou udělat nechal, tak jsem to pořádně nezkontroloval, zda udělal opravdu vše a pořádně tak, jak jsem to tomu člověku zadal.

Velká chyba.

Teď se směji, když na to vzpomínám.

Podotýkám, že toto chování vidím u hrozně moc podnikatelů v mém okolí, proto to píši :).

Kolikrát jsem nějakému kolegovi úkol nezadal, nebo jsem jej dokončil já sám, protože prostě „já to udělám nejlépe“.

I kdybych to nadelegoval dvoum kolegům, kteří pracují jen na 60% mě samotného, pořád udělají 120% mé práce a navíc se budu moci věnovat dalším, mnohdy daleko důležitějším věcem a úkolům.

Doteď mám na paměti slova jednoho mého známého:

Když se mě zeptal: „Kdy řídíš auto“?.

Odpověděl jsem: „Když jedu a dívám se před sebe“.

Známý: „Omyl, řídíš auto pouze v momentě, kdy ho máš pod kontrolou“.

A s firmou je to to samé, řídíte ji pouze „pokud ji máte pod kontrolou“.

Je to sice jednoduchá a v podstatě laciná fráze, nicméně je za ní neuvěřitelná síla a pravda.

Vše zjednodušte a hlavně začněte!

Na závěr Vám chci říct, abyste vše zjednodušili.

Kolikrát opravdu vymýšlíme neskutečně složité modely, scénáře, i když to jde naprosto jednoduše.

A hlavně začněte, cokoliv děláte, udělejte to, i když to není hned dokonalé.

Důležité je začít.

Je sice super vymýšlet vše do detailu, programovat rozsáhlé systémy, eshopy a jiné nesmysly, ale pokud nezačnete, nezačnete vydělávat peníze, tak s projektem buď dřív nebo později skončíte anebo zkrachujete.

Viděl jsem to mnohokrát, ty ambiciozní lidi, co pracují na novém podnikání/projektu měsíce, jsou nadšení, pak rok, dva a nakonec jim buď dojdou finance nebo vyhoří a projekt zavřou, aniž by jej vlastně spustili.

Popravdě, mě se to také stalo..

To je pro dnešek vše, někdy budu s povídáním o těchto věcech a mých zkušenostech pokračovat.

Máte někdo podobné zkušenosti s chybami v podnikání, které výše zmiňuji?

Podělte se do komentářů :).