Ptáte se: „Proč a jak přestat pít alkohol?“

Na otázku, jak a proč přestat pít alkohol jsem neměl odpověď docela dlouho.

Jaká by měla být moje motivace pro to „nepít“?

Vždyť je to přece společenské tabu nedát si skleničku s kamarády, k obědu nebo v létě na zahrádce.

Nebudou se na mě přátelé dívat divně? A myslel si o mě, kdoví jak nejsem divný?

Přesně tyto otázky jsem si kladl i letos v březnu, když jsem se stal veganem a naposledy v životě snědl plátek masa.

No a vidíte, za měsíc a něco už to bude rok, co jsem maso jednoduše neměl, a žiji.

Dokonce mám víc energie než kdy předtím a není mi po každém jídle „těžko“.

O tom ale, proč jsem přestal a co mě k tomu motivovalo si řekneme v jiném článku.

Teď zpět k tomu démonovi, alkoholu.

Začalo to někdy v semdnácti, když jsem začal s kamarády poprvé chodit do hospody.

Jo a abych nezapomněl, byli jsme v tu dobu hrozně „IN“.

Popravdě mi nikdy dříve nepřišlo divný se s někým opít, „zakalit“, vždyť to dělají všichni kolem nás, nehledě na fakt, že i rodiče, kteří v našem mládí pořádali na zahradě bujaré oslavy a večírky se známými.

Proč bych se tedy nad tím měl pozastavovat, když je to takový „společensky velmi akceptovaný zvyk“.

A není to zvyk typický jen pro Česko a Slovensko.

Žil jsem mnoho let v USA a stále tam jezdím, a musím říct, že těch, co pravidelně pijí je tam opravdu hodně, možná i na ten nepoměr mezi počtem lidí tam a tu žíjících, je v Americe pijáků daleko větší koncetrace.

Pravda, že v USA si dopřávají spíše tvrdý alkohol typu vodka a whisky.

Pivo tam tak oblíbené, jako u nás, není.

Proč tedy nad tím teď přemýšlím a trošku se i vnitřně pohoršuji nad tím: „Co jsem to sakra v tom životě vyváděl?“.

Pravda je taková, že k takovýmto myšlenkám musí človek nejprve „dozrát“.

Vše se děje kvůli něčemu a za nějakým účelem.

Bez tvrdých životních zkušeností bych se nepropracoval k myšlenkám, které tu teď sdílím.

Všechno začalo letos v březnu.

Kdy jsem dozrál k tomu, stát se veganem.

Upřímně by mě nikdy nenapadlo, a nepřipustil bych si, jak dlouho to vydržím a že mě to i změní.

Zejména moje chutě.

První takovou motivací, proč jsem o pití začal přemýšlet jako nad „problémem“,  byla malá dcerka.

Nejednou mě večer před spaním viděla, jak jsem došel „ze zahrádky“ s kamarády a vypadal jsem tak, jak jsem vypadal.

To byl pro mě takový prvotní impuls k zamyšlení.

Popravdě myšlenka, kdy vyroste, bude mít víc rozumu a uvidí mě v nějakém stavu a půjdu jí takto „příkladem“, mě neskutečně děsí a demotivuje.

A tím nemyslím to, aby alkohol nikdy nezkusila, k tomu si musí člověk, jak jsem psal výše, prostě dojít sám.

Po pár měsících veganství se mi začaly trošku měnit chutě, neměl jsem chuť na „junk food“ (prostě potraviny alá odpad).

A něco se ve mě změnilo.

Je pravda, že jsem poslední dobou měl stavy, kdy jsem si měsíc nedal ani pivo (tvrdé nepiji vůbec a to už dlouho), ale pak jsem jel k jednomu kamarádovi a vypili jsme spolu třeba 6 piv.

Později zase s klukama 7 piv za večer.

Nicméně jsem cítil změnu.

Nejen že jsem toho vypil více než před roky, ale taky moje tělo začalo reagovat poněkud divně.

Dřív jsem to do sebe „mohl házet pod tlakem“ a ničemu to nevadilo, druhý den mi bylo sice zle, ale jelo se dál.

Každopádně od léta tohoto roku jsem se po každém pití začal cítit fakt divně.

Nevím, jestli jsem se propil do jiné fáze, nebo je to jinou frekvencí mého těla, kterou jsem třeba změnil díky meditacím a jinému vnímání, nebo jsem si přivodil jen nějakou intoleranci, každopádně začalo mi být i po jednom, dvou pivech zle.

Prostě mě to unaví.

Napiji se a je mi zle.

Během chvilky je mi divně, mám špatnou náladu, jsem bez energie.

Prostě cítím, že tělo mi jasně říká: „takto tedy ne, tudy cesta nevede“.

A to poměrně horším způsobem, než když jsem měl kdysi kocovinu.

Jaterní testy a podobně mám v naprostém pořádku, prostě si jen myslím, že jsem se dostal do jiné životní a mentální fáze.

A ta mě dostala až sem.

Je silvestr 30.12.2020, v obchodě jsem na dnešní večer nekoupil ani láhev, i když budeme večer sedět s rodinou a přáteli a oslavovat příchod nového roku (snad z hlediska světových událostí lepšího než byl ten nynější), a já sedím na židli u stolu, koukám do notebooku a sepisuji toto přiznání, nebo spíše raději „vylití srdíčka“, sem na blog.

Předevčírem jsem si dal s tátou mé přítelkyně 3 piva a včera jsem byl celý den unavený, bez energie a nálady.

Dnes zase pravý opak, je mi fajn, naprosto skvěle a určitě si tento stav nechci nijak pokazit.

Proto to ve mě evokuje myšlenku, kterou mám již několik měsíců a tou je: „přestat pít úplně“.

Co si o tom pomyslí kamarádi a rodina?

Co by…

Přežili naše veganství, přežijí i toto.

Stejně vlivem toho, že jsem dlouhodobě bydlel v zahraničí, mám svou rodinu, situace ve světě je taková, jaká je, tak se stejně s kamarády tolik nevidíme a už to pití a párty neřešíme jako dříve, před lety, kdy jsme vymetali bar za barem.

V létě jsem zkoušel do hospody na zahrádku přijet na motorce (mám babettu 210 a nově ČZ 175 470 Sport), abych měl záminku nepít a fungovalo to docela dobře.

Nikdo mi neřekl ani popel a proč taky?

Je pravda, že asi ne každý „kamarád“ by takto reagoval, naštěstí mám kolem sebe, řekl bych, inteligentní lidi.

Ba naopak, pokud tací jsou opravdu kamarádi, tak by Vás v jakémkoliv takovémto rozhodnutí měli plně podpořit a od rozhodnutí nezrazovat.

Zejména takovémto.

Takže proč to píši?

Jednoduše proto, že to chci zkusit.

Chci zkusit přestat pít – i občas – to pivo a být v pohodě, s nezastřenou myslí.

Četl jsem mnohokrát na internetu názory, kdy je dobré něco, čeho chcete opravdu dosáhnout, „vyblít“ veřejně na internet nebo sociální sítě, aby Vás to motivovalo to dodržet.

Tak to teda bliju ven.

Končím.

Končím i s tím pivem.

Jestli to vydržím čert ví.

Určitě budu informovat o pokrocích.

Ale myslím, že to za to bude stát.

Být v pohodě, šťastný a plný energie.

Ono ostatně, když mi to nesedí, nechutná, dělá mi to zle víc a víc, tak proč se přece přemáhat.

Tělo je génius (příroda ještě větší) a samo dobře ví, co je pro mě dobrý a co ne.

A veškeré tady ty kocoviny, zlé nálady, to je výsledkem toho, co nám tělo říká, co bychom dělat neměli.

No nemám pravdu?

Upřímně, zda to vydržím, a nebudu mít kolem sebe „vnější vlivy“, které mě donutí pokračovat, nebo třeba budu mít slabou vůli, nevím.

Je to možné, ale jako takové předsevzetí, které se budu snažit dodržet, si to dát můžu, ne?

A co vy? Jak to s pitím máte?

Pokud máte nějaké rady nebo zkušenosti, nechte mi, prosím, vzkaz dole v komentářích.

Ještě jednou děkuji za přečtení tohoto „přiznání“, mějte se fajne v novém roce a hezkou oslavu silvestra.

Jo a nepřehánějte to s alkoholem :), ať Vám není zle!